čtvrtek 19. června 2014

All the little lights

Procházíte se po louce, nikde nikdo, červené máky vám hladí lýtka a v dáli tiše šumí tři lípy...
Procházíte se po louce, nikde nikdo, makovice vám škrábou lýtka a z dáli na vás čumí tři lípy... 
A vy se usmíváte...

Představte si... představte si, že jste tak malí jako zrnko máku. A opět se procházíte... Procházíte se po okvětním lístku pivoňky. Šup, koukněte se na fotku a projděte se! Kapky jsou obrovské. Jaké to je se o ně opřít? Chcete to zkusit, ale máte přirozeně strach. Co když se ta kapka na mě vylije? Pokušení je větší než obavy a vy se opřete. Trošku se to zhoupne, ale udrží vás to. Koukáte se okolo...




V dáli spatříte kapku, ze které na vás něco kouká. Malinko popojdete, zaleje vás sluneční světlo. Vždyť to jsou zelené lístky! Nejsou uvnitř kapky, to se jen zdá, protože všechny ty kapičky kolem fungují přece jako malé čočky. Ale ať kroutíte svou malou hlavou do všech směrů, tak žádné vzdálené reálné listy nevidíte. Jen směsici odstínů zelené barvy... Vždyť tam jsou, jak to, že je nevidím? Vždyť jsou reálné! Nicméně po chvilce je vám to jedno... Kapky jsou křišťálové a baví vás sledovat obraz vnějšího světa... Jak jen je pokřivený...  



Sednete si mezi dvě menší kapky a položíte své paže na ně, hovíte si jak v křesle. Sledujete, jak se sluneční paprsky pomalu pohybují po povrchu růžového lístku. A stmívá se...

Je šero, když v tom vás zasáhne proud tepla. Otočíte hlavu a záře vás doslova oslepí. Ustoupíte a teprve teď si to uvědomíte. Usmějete se a jdete v šeru dál, opět se na chvíli rozjasní a opět je tma. Ty kuličky vody dělají zázraky. Jsou to takové malé lampičky...



A teď zvedněte hlavu od počítače, koukněte se směrem k oknu... Vstaňte, utíkejte ven a koukněte se nad sebe...

Žádné komentáře:

Okomentovat